Druhá řadovka bývá v mnoha případech rozhodující v identifikaci kapely a utvoření si názoru na to, jestli ta je ochotná posunout svůj výraz oproti prvotině jiným směrem nebo naopak setrvat na svém a na každé dalším albu omílat obehraný model. Americká „superskupina“ AUDIOSLAVE, kterou tvoří tři čtvrtiny RAGE AGAINST THE MACHINE ve spojení s vynikajícím zpěvákem již dávno rozpadlých SOUNDGARDEN Chrisem Cornellem, zatím patří do té druhé kategorie, neboť „Out Of Exile“ oproti debutu příliš novinek nepřinesla. Naopak se mi zdá jakoby energie a intenzity o trochu ubylo.

Když jsem poprvé spatřil obal alba, na kterém se nachází ne úplně klidná mořská pláň, evokující ve mně pocit očekávání brzkého probuzení nespoutaného živlu, byl jsem si téměř jist, že album bude překypovat obrovskou energií a že půjde o vše bořící zvukovou masu. Z tohoto pohledu byla má první  zkušenost s „Out Of Exile“ rozčarováním. Ne, tak hrozné to úplně nebylo, album zkrátka jen má očekávání objevu nových horizontů a obzorů hard rocku nenaplnilo. AUDIOSLAVE to zkrátka nebudou mít u mně lehké v takové konkurenci skvělé muziky, která vychází zrovna letos.
 
Jak už jsem v prvním odstavci naznačil, „Out Of Exile“ je stylově shodnou deskou  s tři roky starým debutem. S tím rozdílem, že první deska na mě působila jaksi komplexněji. Z celkového pohledu obsahoval debut vyrovnanější materiál s menším počtem hluchých míst a intenzivnějším zvukem, který vykazoval větší dávku živočišné energie. Oproti tomu se na aktuálním desce nachází několik perliček výrazně převyšujících zbytek nahrávky. Největší hitovkou v celé krátké historii AUDIOSLAVE je zřejmě pilotní singl „Be Yourself“ kde kapela vstupuje do jemnějších vod skrze určující vzdušný kytarový motiv a povedený refrén. Titulní skladba i úvodní „Your Time Has Come“ si nic nezadají s nejlepšími momenty prvotiny. Moderní syrový rock z Kalifornie byl a nadále je mojí parketou, procítěný zpěv Chrise Cornella mi taktéž vždy dokázal učarovat, ale co je to platné, když postupem času nahrávka ztrácí na svojí intenzitě. Přijde mi, že kapela některé skladby složila jen proto, aby naplnila předepsanou minutáž. Když si vzpomenu na plamenný Chrisův projev z dob SOUNDGARDEN nebo sirotčího projektu TEMPLE OF THE DOG je mi skoro až smutno z toho, jak se zde AUDIOSLAVE prezentují. Pryč je ten hlad i niterná potřeba po vytváření něčeho svojského, nového, vlastního, což bylo pro původní seattleské kapely z před 15-ti let tolik typické. Zde nacházím jen sterilitu, očekávatelnost a šablonovitost. Přiznávám, že RAGE AGAINST THE MACHINE jsem nikdy moc neposlouchal, ale i tato věhlasná formace 90-tých let dozajista vykazovala větší chuť po boji. Rozumějte tomu tak, že jde o velmi kvalitně ošetřený materiál, obhájený věhlasným producentem (Rick Rubin) vydaný silnou firmou (Interscope/ Sony Music), zahraný zkušenými borci, kteří si už svoje odehráli a dokázali. A právě to je největší kámen úrazu; AUDIOSLAVE jakoby skládali hudbu kvůli tomu, aby měli co dát na desku zaštítěnou věhlasnými jmény, ne protože by měli tolik touhy a potřeby po nahrání nových dosud neslyšených sdělení. To je slyšet z valné většiny skladeb na „Out Of Exile“ a  jen fakt, že jde o moc talentované muzikanty, album udrží alespoň na hranici silnějšího průměru. Nemá cenu se tady rozsáhle rozepisovat o jednotlivých skladbách, které už tak velmi korespondují s předchůdcem, zkrátka najdeme zde pár dobrých, pár nijakých a jednu vynikající (již zmiňovaná „Be Yourself“). Tom Morello znovu pálí salvy syrových riffů ze své šestistrunky, rytmika šlape jak v době nejlepších časů RATM, Cornell znovu srdceryvně trápí hlasivky, ale chybí tomu všemu jedna důležitá věc - důvod.

AUDIOSLAVE tedy na své dvojce představují rutinně odvedenou práci. Už teď si dokážu představit jak bude kapela znovu v médiích prosazována. Bude se hovořit o superkapele jejíž členové mají za sebou toto i tamto, bude poukazováno na důležitost RATM i SOUNDGARDEN ve vývoji rockové hudby minulé dekády. A předpokládam, že jim to plno lidí sežere. Pro mne je „Out Of Exile“ jen reklamou nadhodnocené album bez větší hloubky, emocí i podstaty. Ideální pro snobské požírače hudebních senzací a americké milovníky come-backů zvučných jmen.